8 Ivových rad k praxi plus jeden krychlový centimetr šance
O tom jak neztratit motivaci a nepropásnout prchavé střípky poznání.
Nepropásni chvíli svatou,
v peřeji když honí stíny,
chytni hbitě rybku zlatou
do tenounké pavučiny.
Začátečníci, kteří přicházejí na cvičení jsou uchváceni divadlem všeho nového, co se zde děje. Moudrý učitel předvádí tajemné a složité pohyby a nabádá k jejich opakování. Je stále co objevovat.
Dobrý učitel zařazuje nové prvky, tj. pohyby, formy a také způsoby práce tak, aby udržel žákovu pozornost. Přitom však musí citlivě vážit, aby nepřicházel s novými věcmi dříve, než žák dostatečně zvládne, procvičí a zažije prvky předchozí. Ze strany učitele jde o mistrovské dílo rovnováhy v tom, že nabídne naší těkavé mysli právě tolik nového, kolik je třeba, ale ne více. Je si vědom, že kdyby chybu zbrklého postupu udělal, nevedl by žáka po nejkratší cestě. Cesta je sama o sobě obtížná a není třeba si zbytečně a hloupě zacházet. Úkol vedení žáků ve skupině je ještě obtížnější, protože každý žák má jinou osobnost. Někdo se dokáže soustředit na jeden druh práce hlouběji, jiný vyžaduje více nových podnětů a soustředění mu dělá problémy.
Touto metodou lze vést žáka poměrně dlouho, nezřídka třeba i deset let. Dobrý učitel však již od začátku myslí na to, aby se žák stával stále více samostatným a uměl hledat motivaci sám.
Jde-li někdo po cestě dlouho a vytrvale, navštíví nejen místa plná krásy a energie, ale nutně se dostane i do oblastí pustých, fádních, ponurých i děsivých. Odmítání cesty neznamená, že taková místa ve vnějším světě a zejména v nás samotných přestanou existovat, ale že před nimi jen zavřeme oči.
Je však možné být dlouho dobu, třeba i celá desetiletí, stále motivován do praxe? Bdělý, pozorný a zdravě dychtivý? Pokud ano, vyžaduje to ještě jiný zdroj motivace, než je vedení třeba i sebelepšího učitele. Tento silný zdroj musí být vnitřní, musíme si ho pěstovat a hýčkat.
Co tedy může být tím vnitřním zdrojem udržujícím pozornost a motivaci? Pro mne to vždy byla “osvíceníčka”. Tak nazývám chvíle pochopení, kdy odněkud z praxe k nám přijde malý kousek poznání. Nemusí jít o nic velkolepého. Pochopíte třeba nějaký detail, o kterém vám váš učitel už mnohokrát říkal a o kterém jste si třeba i mysleli, že jej chápete. V jednom okamžiku se však ve vás něco propojí, cosi do sebe zapadne a vy víte. “Aha, ne takhle, ale takhle. To je ono”
Někdy jde o věc z naší praxe dosud nepochopenou, ale může také přijít vzpomínka na něco, co jsme již dříve pochopili, ale zapomněli. (Souvislost paměti a pozornosti s různými hladinami naší energetické kondice by si zasloužila zvláštní článek.) Do třetice může jít o něco zcela nového, o čem jsme vědomě neměli ani tušení. Nevěděli jsme to a teď to víme (nebo alespoň tušíme).
Lidé si často představují osvícení jako něco finálního, završujícího, někde daleko za obzorem. Snad, možná. Ale to já teď nemám na mysli. Má “osvíceníčka” přicházejí kdykoliv, nečekaně a věřím, že je zažívají všichni lidé. Rozdíl však spočívá v tom, jak jsme na takové střípky poznání připraveni.
Carlos Castaneda k tomu ve své knize Příběhy síly říká:
“Moc (Síla) bojovníkovi vždy poskytuje krychlový centimetr šance. Bojovníkovo umění spočívá v tom, že je neustále dostatečně pružný na to, aby ji popadl.”
Od běžného člověka se tedy pozorný žák liší tím, že čeká a ví na co čeká. Jako rybář, jako lovec, jako bojovník.
A právě tohle čekání s občasným zachycením lesklé šupinky je vnitřním zdrojem, ze kterého lze čerpat sílu k udržení pozornosti a motivaci pro praxi. Motivaci pro cestu.
A nyní několik rad pro rybáře pozornosti:
1. Převezmi za sebe zodpovědnost
Učitel tě může postrčit, ale nemůže tě nést na zádech. Kam až dojdeš, jaké kraje navštívíš, co zažiješ a co se naučíš je jen na tobě. To neznamená opustit výuku u tvého učitele, to naopak znamená začít se u něho učit.
Žák by neměl brát na lehkou váhu slova učitele, která mu o výuce prozradil: „Dobrý učitel říká žákovi jen půlku, zbytek je na žákovi.“
2. Chybuj. Dovol si dělat chyby
Je těžké věnovat všem aspektům stejnou pozornost. Tvořivá práce potřebuje určitou volnost. Stálou snahou o dodržování všeho, „co by se mělo dodržovat“ se stáváme ztuhlými, duševně starými a málo inspirativními pro sebe i okolí. Chceš-li hluboko pracovat s jedním aspektem své práce (například udržením stálého kontaktu vědomí se středem těla během celé formy), dovol si dělat chyby v jiných aspektech (například v preciznosti technického provedení). To neznamená, že druhý aspekt (technika forem) není důležitý. Znamená to jen, že je škoda zastavit se v praxi lpěním na dokonalosti námi preferované části praxe. Dlouhodobé upřednostňování určitého aspektu může také znamenat, že jsme se na cestě zadrhli a je třeba podívat se na věc z jiné stránky.
Chyby jsou naše nářadí stejně jako formy. Bez nich se učit nejde. Akceptujme je. Nebojme se jich. Neschovávejme se před nimi.
3. Nevyplaš rybku
Když už se někdy stane, že se „osvíceníčko“ dostaví, je častou reakcí nadšení. „A mám to, Jupííí“. To je způsob jak spolehlivě zlatou rybku vyplašit. Dobrý rybář zachová klidnou hlavu, nepřestává v záměru své praxe, pozoruje, užívá si.
4. Dost šťávy
Když se dívám na lidi vracející se z práce MHD, říkám si smutně, že asi zlatou rybku dnes nechytí. Chybí jim energie a ta je k natažení tenké sítě pozornosti nezbytná. Co s tím? Nabírat tam, kde je – v přírodě. Zklidnit se, praktikovat. A také si dostatek i deficit své energie uvědomovat.
5. Klid mysli
To se snadno řekne, ale jak na to? V rámci dobré praxe se vždy vyučují techniky, které k tomu slouží.
Zavěšená hlava, otevřená jaderitová poduška, uvolněný hrudník, klidné, tiché a hluboké dýchání, soustředění v dolním tan-ti-enu, zakořenění. A samozřejmě meditace všeho druhu. Zastavit vnitřní dialog je těžké, ale ne nemožné.
6. Trénuj mysl v používání představ
„Tvé kořeny jdou hluboko a široko do země, hlava je zavěšená na tenké nitce vysoko do nebe. Energie, vycházející z tvých prstů daleko do prostoru, vyvěrá hluboko v zemi pod tvými chodidly“. Kolikrát jsme to slyšeli? Ale udržujeme tyto představy živé? Aby představa působila, nestačí vědět, že se to tak má dělat. Je třeba si to opravdu představit, vidět to, cítit to.
Samozřejmě při každé praxi nemusíme akcentovat práci s představou. Představa je zde pracovní nástroj, pomůcka, ne vrcholný způsob ovládání čchi.
Je to ale pomůcka vynikající. Připravujeme tak naší mysl tím správným způsobem, že je ochotna přijmout a zachytit i podněty, které přicházejí z oblastí mimo naší racionalitu.
Hraj si, představuj si, že cvičíš ve vodě nebo v medu. Nechť výraz tvé formy vyjadřuje konkrétní zvíře, živel, přírodní úkaz, stav počasí. Buď drakem i kobylkou. Je to zábava a zároveň důležitá a užitečná práce.
Nepleť si však prostředek s cílem. Rybářský prut není rybolov.
7. Hledej smysl pohybu
Jestliže zjistíš, že děláš svůj pohyb poněkud mechanicky, je dobré se podívat na pohyb učitele trochu jinak. Nesleduj jen kdy a kam se pohybuje ruka či noha, ale snaž se vypátrat smysl jeho pohybu.
Co tímhle pohybem zamýšlí? Na čem právě pracuje? Vztahuje se tenhle konkrétní způsob vedení pohybu k předchozí praktické nebo teoretické výuce? A jak?
Snaž se ten záměr uhodnout a pak realizovat ve svém pohybu. Reakce tvého těla tě může navést dál.
Odhadnout, co se děje v někom jiném, není jednoduché. Neobejde se to bez omylů. Nejde zde však o stoprocentní úspěšnost. Není to kvíz. Jde o to, snažit se postupovat tímto směrem. Když to uděláš, bude všechna fádnost pryč. Místo nudy zábava a radost z hledání.
8. Hledej chyby druhých u sebe
Častým napodobováním pohybu učitele mají pokročilejší žáci vycvičenou pozornost v sledování pohybu. Je přirozené, že schopnost sledovat pohyb je mnohem větší než schopnost příslušný pohyb realizovat.
Snažím se sledovat pohyby ostatních ve skupině. Nedělám to však, abych někoho hodnotil, nebo se s ním srovnával. Pokouším se chybu, kterou najdu u někoho jiného, hledat a opravovat u sebe. Je to velmi efektivní metoda. Děkuji všem svým souputníkům, že mi na sobě ukazují moje chyby.
To byly moje nápady na chytání zlaté rybky. A jaké jsou ty vaše?
A co na to Don Juan Matus ústy Carlose Castanedy? „Bojovník ví, že čeká a ví také na co čeká. A tak zatímco čeká, těší se pohledem na svět“.