Ivo Marvan - Doporučená literatura k Tchaj-ťi čchüan</a>

Tři generace mistrů stylu Jang pozdvihly umění Tchaj-ti čchüan ze skrytého dvorku v provincii Che-nan a učinily z něj národní poklad, ze kterého, podobně jako z indické jógy, čerpá dnes celý svět. Jang Lu-čchan vytvořil, spolu se svými syny a vnukem, praktický a teoretický standard, o který se dnes při studiu umění Tchaj-ti čchüan opírá většina cvičících. Předložená kniha zahrnuje jak psané záznamy, tak i obrazový materiál, které se vztahují k více jak padesátileté činnosti rodiny Jangů. Obsahuje ústní pokyny, zpěvy určené k zapamatování pokynů, komentáře ke klasickým textům umění Tchaj-ťi čchüan, povídky, životopisné črty a legendy, z nichž mnohé jsou publikovány poprvé.

Kapitola I.
Rozmluvy o cvičení Tchaj-ťi-čchüan

Podle diktátu Jang Čcheng-fua zaznamenal Čang Chung-kchuej pro knihu Fu Čung-wena: Jang-š' Tchaj-ťi čchüan (Jang styl Tchaj-ťi čchüan), Hongkong: Tchaj-ping šu-jü, 1971

Uveřejněno také jako: Jang Čcheng-fu, Jang-ťia Tchaj-ťi čchüan tchi-jung čchüan-šhu (Úplný soubor principů rodiny Jangů a bojové využití systému Tchaj-ťi čchüan), Hongkong: Sin-wen šu-tien. Nedatováno.

I když v Číně existuje bezpočet škol bojových umění, všechny bez výjimky vycházejí z hlubokých filosofických principů. Naši předkové jim věnovali celoživotní úsilí, aniž byli schopni vyčerpat jejich zázračné možnosti. Pokud jim studenti věnují úsilí jednoho dne, budou odměněni jednodenním ziskem. Ale po mnoha dnech a měsících zcela přirozeně dosáhnou cíle. Naše umění není jako západní sporty, které lze jednoduše vysvětlit a předvést a které nevyžadují žádné hluboké ani přesné studium.

Tchaj-ťi čchüan je umění jak ukrýt tvrdost v měkkosti, jehlu ve smotku bavlny. Jeho technika, fyziologie i mechanika vycházejí z významných filosofických principů. Každý student tohoto umění musí tudíž projít zcela určitými etapami vývoje, což zabere dlouhý čas. Vedení vynikajícího učitele a cvičení s ostatními studenty je sice nezbytným předpokladem, nejdůležitější je však každodenní vlastní trénink. Je možné toho spoustu napovídat nebo si vysnít, ale v okamžiku praktické zkoušky nebude mít ten, kdo denně necvičil, co by ostatním ukázal. To měli na mysli staří, když říkávali: "I když to samo o sobě nezaručuje žádný úspěch, je třeba studovat." Když někdo cvičí ráno i večer, v zimě i v létě a udržuje tak svou formu neustále čerstvou, pak bez ohledu na věk či pohlaví dosáhne zcela jistě cíle.

V posledních letech putují mnozí studenti umění Tchaj-ťi čchüan ze severu Číny na jih, od údolí Žluté řeky k řece Jang-c'-ťiang a pak dále do Kuan-tungu k Perlové řece. Tento vzrůstající počet nadšenců je velkým příslibem pro budoucnost našich národních bojových umění. V nadcházejících letech nebude tedy jistě nedostatek odhodlaných a vážně smýšlejících studentů. Ale i když je jich dnes dost, většina z nich schází z cesty a vydává se buď jedním či druhým nesprávným směrem. První skupina představuje žáky nadané, silné, chytré a výjimečně bystré, kteří se bohužel spokojují s nízkou úrovní pochopení. Rychle ovládnou povrchní stránku věci a studium opustí, takže se toho mnoho nenaučí. Druhou skupinu představují ti, kteří lační po rychlém úspěchu a nevěnují pozornost podrobnostem. Než uplyne rok, dokončí studia formy prázdných rukou, meče, šavle i kopí. I když jsou schopni napodobit vnější aspekty formy, aspektů vnitřních si prakticky nejsou vědomi. Přezkoumáme-li jejich nasměrování a pohyby, jejich stoupání a klesání, otevírání a zavírání, zjistíme, že je ani jeden neprovádí správně. A pokud se jim pokusíme opravit jednu pozici, zjistíme, že opravit by potřebovaly všechny. Navíc ráno provedené opravy jsou do večera zapomenuty. Proto se často říkává: "Bojová umění se snadno naučí, ale velmi těžko opravují." Původ uvedeného rčení leží v touze po dosažení okamžitého výsledku. Tento chybný postoj je dnes dokonce předáván i v rámci vyučování, což vede ke klamání druhých i sebe sama. To vzbuzuje velké obavy o budoucnost našeho umění.

Na začátku výuky umění Tchaj-ťi čchüan student cvičí nejprve formu. Tím je míněno napodobování a zapamatovávání si jednotlivých pozic pod vedením učitele. Žák se musí soustředit, aby zklidnil své čchi, a pak pozice trpělivě napodobovat a zapamatovávat si je. Musí o nich přemýšlet a uvažovat. Tomu se říká cvičení formy. V této fázi musí student věnovat velkou pozornost rozlišování mezi vnějším a vnitřním, mezi stoupáním a klesáním. To, co je vnitřní, se vyznačuje "používáním mysli a nikoli síly". Klesáním rozumíme "klesnutí čchi do tan-tchienu" a stoupáním "lehkou a citlivou energii na vrcholku hlavy". Pod vnějším je třeba chápat "lehkost a citlivost celého těla", "otevření všech kloubů od chodidel přes nohy až do pasu", "klesnutí ramen a svěšení loktů" a další principy. Na počátku studia je třeba to vše cvičit ráno i večer a do hloubky to pochopit. Každá pozice i pohyb musí být zevrubně analyzovány. Během vlastního cvičení se pak musíte plně snažit o správné provedení. Když zvládnete jednu pozici, přistoupíte k další. Tak postupně ovládnete celou formu. Pokud jsou opravy prováděny krok za krokem, pak ani po dlouhé době nedochází k žádnému odchýlení od základních principů.

Během cvičení musí být všechny klouby v těle uvolněné a v přirozené poloze. Za prvé je třeba nezadržovat dech. Za druhé se ani končetiny ani pas nesmí pohybovat silou. Tyto dva principy citují všichni mistři vnitřních stylů bojových umění. Jakmile se však tito mistři dají do pohybu, jakmile otáčejí trupem, kopou a rotují v pase, začne jim docházet dech a jejich těla se třesou. To proto, že zadržují dech a pohybují se za pomoci síly.

Při cvičení se hlava nesmí naklánět do stran, dopředu ani dozadu. To je to, čemu se říká držet hlavu, jako by byla zavěšena na niti nebo jako bychom se na ní snažili udržet nějaký předmět. Ale abychom se vyvarovali ztuhlosti vzpřímené pozice, dáváme spíše přednost představě zavěšení. Hledíme dopředu, ale někdy sledujeme očima pohyb rukou. I když je zrak nezaostřen, pohyb očí představuje nedílnou součást celého pohybu formy a posiluje techniky těla i rukou. Ústa se zdají být otevřena, ale nejsou; zdají se být zavřena, ale nejsou. Vydechujte ústy a nadechujte nosem v přirozeném rytmu. Pokud zpod jazyka steče slina, je třeba ji spolknout a nikoli vyplivnout.
Tělo má být vzpřímené a nesmí se naklánět. Páteř a kostrč musí viset svisle. Tomu všemu musí začátečník věnovat při cvičení zvláštní pozornost. To vše je třeba dodržovat, když se provádí otevírání a zavírání. Je třeba uvolnit hrudník, vyklenout záda, spustit ramena a otáčet se v pase. Jinak to bude posléze velmi těžké opravit a povede to ke ztuhlosti těla. I když pak student věnuje cvičení mnoho času, dosáhne jen malého pokroku a nic nezíská.
Všechny klouby paží musí být naprosto uvolněny, ramena spuštěná a lokty svěšeny dolů. Dlaně musí být uvolněně natažené a špičky prstů jemně ohnuty. Pažemi je třeba pohybovat myslí a čchi musí dosáhnout až do špiček prstů. Po mnoha dnech a měsících se prohloubí citlivost vnitřní energie a zázraky se budou projevovat zcela přirozeně.
V nohách je třeba rozlišovat prázdnotu a plnost. Při zvedání a klesání je nutné se pohybovat jako kočka. Pokud přesuneme váhu do levé nohy, pak je tato noha plná, kdežto pravá je prázdná. Pokud přesuneme váhu do pravé nohy, je plná pravá a levá je prázdná. "Prázdnotou" nemíníme vakuum, protože možnost uvolnění síly není přerušena, zůstává i představa natahování a smršťování. "Plností" míníme pouze určitou "podstatnost" a nikoli užití přílišné síly. Když ohneme nohu, nesmíme ji vystrčit dopředu. Pokud je koleno příliš vpředu, považuje se to za přebytek energie. Pokud ztratíme při odstrčení vertikální pozici, náš protivník toho využije a zaútočí na nás.
Když už mluvíme o nohou, je třeba rozlišovat mezi kopnutím nártem (jako při formě Rozdělení nohou doleva a doprava nebo Roztažení nohou doleva a doprava) a kopnutím patou. Při kopu nártem se musíme soustředit na prsty u nohy, při kopu patou pak na chodidlo. Kam se totiž soustředí mysl, tam směřuje i čchi, a kam směřuje čchi, tam se soustřeďuje energie. Klouby nohy však musí zůstat zcela uvolněné a kop musí být proveden hladce a s velkou stabilitou. V takové chvíli je totiž lehké použít tvrdou sílu, ale tělo se otřese a ztratí stabilitu. Kop pak nebude dostatečně účinný.

Tchaj-ťi čchüan zahrnuje nejprve cvičení rukama (tj. prázdné ruce), jako je například dlouhá forma Tchaj-ťi čchüan a její bojové aplikace. Pak přichází tchuej-šou na jednu ruku, tchuej-šou na místě, tchuej-šou v pohybu, ta-lu a volné tchuej-šou. Nakonec přijdou zbraně, jako jsou meč, šavle, kopí (Třináct základních forem) a podobně. Kolik času je třeba cvičení věnovat? Je dobré provádět dvě formy ráno, když vstaneme z postele a dvě večer před ulehnutím. Denně je třeba cvičit sedmkrát či osmkrát, přinejmenším pak jednou ráno a jednou večer. V opilosti a po jídle je však lépe cvičení vypustit. Jako místo pro cvičení poslouží nejlépe dvorek nebo větší prázdná místnost, kde je dostatek vzduchu a světla. Vyhýbejte se silnému větru a místům, která jsou vlhká, tmavá a zapáchají. Jakmile se totiž začnete pohybovat, dech se prohloubí, a vstoupí-li vítr či špatný vzduch do těla, může ublížit plícím a přivodit nemoc. Vhodný je volný oděv a prostorné plátěné střevíce. Pokud jste po cvičení zpoceni, nesvlékejte se ani se nemyjte ve studené vodě, abyste neonemocněli.

Ukázku uveřejňujeme s laskavým dovolením nakladatelství Argo

Doporučená literatura

Z dílny naší školy

Klasická literatura

Doporučené překlady

Ukázka z knihy Prubířské kameny ověřující pravost umění Tchaj-ťi čchuan neboli Tajná předání rodiny Jangů:

Kapitola I.
Rozmluvy o cvičení Tchaj-ťi-čchüan

Doporučená literatura

Z dílny naší školy

Klasická literatura

Doporučené překlady

Ukázka z knihy Prubířské kameny ověřující pravost umění Tchaj-ťi čchuan neboli Tajná předání rodiny Jangů:

Kapitola I. Rozmluvy o cvičení Tchaj-ťi-čchüan

Kapitola I.
Rozmluvy o cvičení Tchaj-ťi-čchüan