Začátkem léta 1989 mě kamarád pozval na jakési čínské cvičení jakési Číňanky.
Chtěl jsem sice se sebou něco dělat, ale moc jsem si od toho nesliboval. Kamarád se tehdy
zabýval různými východními aktivitami jako karate a aikido. Jenže tam se musí člověk moc
pohybovat a moc tvrdě trénovat, a to přeci není nic pro mne. Když jsem ale čínské cvičení
navštívil, vedla ho (s prominutím a s omluvou) tlustá Číňanka a pohybovala se velmi pomalu.
No to je něco pro mne! Budu cvičit toto krásné a zdraví prospěšné cvičení a moc se
nenadřu.
Taková byly začátky mé motivace.
Po té, co první kurzy skončily, začal jsem hledat další kluby či školy. Asi za necelé dva roky jsem nalezl školu Tomasze Nowakowského. Učitel, instruktoři i spolužáci mi postupně přirostli k srdci a v této škole se učím dodnes.
Studuji zde tradiční styl rodiny Jang a styl San Feng Tai Ki Kung podle interpretace Dr. Ming Wonga C. Y. Nepravidelně navštěvuji také jeho semináře. Pravidelně se účastním seminářů Tomasze Nowakowského v Praze a polském Tuczně.
Od roku 1995 působím ve škole Tomasze Nowakowského jako instruktor.
Tak, jak se postupně rozšiřuje a zaostřuje moje představa o umění tchaj-ťi-čhuan, mění se i moje motivace a můj přístup k tomuto umění. Chápu, že jde o něco, co významně může měnit a mění můj život k lepšímu. Má představa o pojmech jako meditace, tradiční čínské lékařství, bojové umění, taoistická filosofie a také uvolnění, citlivost, pozornost, úcta k učiteli se stává stále konkrétnější.
Také jsem ztratil některé iluze o tom, že člověk může něčeho hodnotného dosáhnout snadno. Vím dobře jak bolí svaly, šlachy a klouby, které se ještě dostatečně neuvolnily. Po absolvování seminářů s mnohahodinovým denním programem ve vedrech, za deště i v zimě, si už nemyslím, "že se moc nenadřu". Vůbec není lehké udržovat tolik potřebnou pravidelnost v praktikování. A navíc občas člověk jako v zrcadle potká sám sebe - bez příkras. A to často není příjemný pohled. Jenže o to tu jde. Trochu se probudit. Něco se sebou udělat.
Ivo Marvan